Pamatuj na svůj cíl.
Každý máme právo dojít na konečnou svého očekávání.
Natalia Sadness

Pohled na svět jinýma očima

16. července 2010 v 7:00 | Natalia Sadness |  Nenechám si to pro sebe
Přemýšlela jsem celkově o životě, kterým proplouváme každý jinak. Jeden směr udává cíl do nebeské výšky plný radosti, smíchu, citu a především lásky. Druhá cesta směřuje do pekelné hloubky nevědíce, jak se z ní dostat ven. Mnoho z nás netuší co někteří prožívají a jaké máme vlastně štěstí. Kolik lidí by s námi měnilo životní roli, protože je nebaví hrát tu vlastní. V divadle plném hrůzi může skončit každý z nás, nikdy nevíme dopředu co zatahá za naše tenké nitky v budoucnu. Představme si člověka se zlomeným srdcem způsobeným tragickou událostí. Dvě děti, kterým se svět rozpadl na milion křehkých částeček a nevědí jakým způsobem je vrátit zpátky. Ví, že už to nikdy nebude jako dříve. Ztrátu rodiny při těžké autonehodě nemohli ovlivnit. Sedí, pro ně na trestné lavici a čekají co s nimi osud udělá dále. Postaví se před ně osoba, jejíž stín se odráží v paprscích slunce a podává jim hebkou ruku decentní dámy napovídajíc: ,, Děti pojďte domů". Plamínek v očích se zažehnul při prvním setkání s milým manželským párem. Odcházejí nic netušíce co je čeká. Už při prvních pár dnech zjistili, že se jejich život mění v děsivou noční můru. Krutá, psychicky narušená macecha se snaží nevinné dětské tváře pomalu zarmoutit. Je hrozné uvěřit, jak se někomu  začnou dít tyhle věci ze dne na den. Někdy mi připadá, že si neuvědomujeme co všechno máme. Sama jsem často marnotratná a sebestředná, chci víc a víc neohlížejíc se na to co mají druzí. Nazvala bych to sobeckost, znáte ji?! Přiznejme si, rodič nám koupil nový hadříky a za chvíli chceme další, protože potřebujeme být in za každou cenu. Nikdo nechce zůstat outsiedrem! Momentálně mi to je líto, ale s napětím ve rtech a úzkostí po celém těle tvrdím: ,,přejde to"! Něco tento pocit vyvolá a po chvíli se vytratí. Skláním se před těmi, kteří dokážou žít zlatou střední cestou, pokorně a uctvivě. Pochopení nalezneme teprve, když zažijeme zastračující události osobně. Pocítíme to jen na vlastní kůži. Pravý strach je pro mnoho z nás neznámý. Zajímavé se nepodstatnými věcmi a ty opravdu důležité přehlížíme. Onu skutečnost nezmění jeden, nezmění dva. Síla pochází ze skupiny. Jeden za všechny všichni za jednoho. Nevěřím tomu, že budeme někdy všichni táhnout za stejný provaz. Nikoliv. Nespravedlnost byla, je a ještě dlouho bude. Nezměníme svět, svět změní nás. Možná se najdou odvážlivci pro velké poslání.  Já to nedokážu, ale držím palce všem, kdo se o to pokusí. Bohužel to dle mého názoru úspěch nesklidí. Vždycky zůstane jedinec vybočující špatnou cestu.

Ještě jednou vzdávám poklonu všem, kteří obětují sebe, pro dobro druhých.  Takových už moc není:).
inspirace Skleněný dům 2

http://www.doctorswithoutborders.org/images/news/2008/Zimbabwe-34932.jpg
Těší mě ti, kteří dočetli článek až do konce.
Vím, dlouhé články jsou pro některé nudné, ale mě baví.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mess Mess | Web | 16. července 2010 v 8:20

Tyjoo tos nádherně napsala...
Taky když něco třeba prožívám tak si říkám kdyby to zažil někdo jiný aby viděl jaký to je....ale naštěstí jsem nic tak hrozného jako stráta rodičů nezažila a snad ani nezažiju....nádherný článek

2 andyy andyy | Web | 16. července 2010 v 9:42

když se mi článek líbí,dá se hezky číst,tak samozřejmě že to dočtu do konce =)
krásně jsi to napsala.
Je pravda,že si nevážíme toho,co máme asi bychom to poznali/y až by se něco stalo..
a já pevně věřim,že se nic nestane..

3 Micky Malicious Micky Malicious | Web | 16. července 2010 v 11:54

Takže máš naprostou pravdu... A ruku na srdce, kdo v téhle době není sobec? Já se na toto téma dívám jako na něco co nikdo nezmění, protože rozum a chtíč nikdy nepotáhnou za jeden provaz. No, toto téma je velmi zvláštní, ale neudivuje mě, že sis ho vybrala. No jo no... Nevíme co máme dokud to neodejde... Proto se nerada jakkoli a nacokoli vážu... Je to člověku pak líto... Ale to už zase směřuji jinam. Co myslíš, zničí svět oheň, či led? Tohle k tématu jistě patří, protože na světě je tolik nenávisti oproti vášni, abych si byla jistá, že led by to sved... Ale už zase mluvím nesmysly... No, konec, střih! Zpět ke své opravdové sobecké povaze :D

4 Micky Malicious Micky Malicious | Web | 16. července 2010 v 11:57

Mimochodem ještě malý detail co sem zapoměla... Ztráta někoho, koho máš opravdu rád/a je strašná a nikomu bych to opravdu nepřála... Ani svým největším neppřátelům... No jo, Když si na vrcholu, pamatuj si, že ve chvíli můžeš tvrdě dopadnout na tvrdé a ledové dno..

5 ALEX ALEX | Web | 16. července 2010 v 16:40

Ten článek se četl dobře takže ani nevadí že byl dlouhý - moc pěkně jsi to napsala a máš pravdu. Já si stěžuju že nemám notebook ale jen normální počítač a někteří nemají ani domov a rodinu.

6 Natalia Sadness Natalia Sadness | Web | 16. července 2010 v 17:31

Holky děkuji, že jste si to přečetli. Já právě taky nechci normální intenret chci wifi:D a někdo ani internet nemá:(.

7 andyy andyy | Web | 16. července 2010 v 21:14

http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/virginia-cleo-andrewsova/kvety-z-pudy.html

-podle skutečné události.Já to nečetla,jenom tohle..ale mamka jo,asi před rokem mi to vyprávěla..nějak jsem si na to vzpomněla.. hledala o tom něco.
a našla tohle,ha..je mi z toho blbě,ještě když to neni smyšlený.
Po tomhle si opravdu vážim toho,co mám

8 andyy andyy | Web | 16. července 2010 v 21:17

http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/virginia-cleo-andrewsova/kvety-z-pudy.html

-eště tady něco..=D
je tam toho víc no..
ale je to smutný,číst knížku ale nebudu..
radši

9 Charlotte Sanchéz Charlotte Sanchéz | Web | 17. července 2010 v 11:01

Skoro nemůžu uvěřit, že tento článek si napsala sama, poněvadž je tolik povedená,že se snad ani nená nic vytknout. Se vším v článku musím souhlasit. Zmíněný film jsem viděla, opravdu hrozné...Ještě,že se zachránili!!:)

10 Charlotte Sanchéz Charlotte Sanchéz | Web | 17. července 2010 v 11:02

[9]: Omlouvám se za překlepy.
*povedený,nedá

11 Lucie Schubert Lucie Schubert | Web | 17. července 2010 v 11:58

Tento článek mě dojal.
Popravdě,každý lituje sám sebe,ale kdyby si na chvíli vzpomněl na ty,kteří se mají nejhůř,život pro ně není životem,ale přežíváním,ihned bychom začali myslet na ostatní.
Například po exkurzi v ústavu,kde to bylo hrozné.Holčička která měla syndrom,nevím teď nějaký.Kluk,který nevnímal svět,měl jen svůj svět,na cizí lidi klidně zaůtočil.A nakonec ležáky,kde ty malé a velké bytůstky měly zakřivené nohy do stran.Mohli jen ležet ani vyjádřit své city.Jediné co mohli bylo,vydat skřek,kterému nikdo nerozumněl.Rozplakalo mě to.A nejvíc hrubé mi přijde,když my!Normální holky si říkáme jak jsme tlusté,co bychom potřebovali,že je na nás rodina hrubá.Ale co ty malé postižené děti?Ty nemají nic!Žijí takoví,jací jsou a my si pořád jen stěžujem.Od té doby,co jsem navštívila ústav vím,že sebelítost mi nepomůže.Už nechci a ani nebudu sobecká.Chci brát život takový jaký je a bojovat jako ty malé či velké nemocné děti.

12 ALEX ALEX | Web | 17. července 2010 v 12:44

[6]: Je docela neuvěřitelné že s blbostí dokážeme dělat problémy. Po přečtení tohodle článku mi přijde že pořádně ani nevíme co to problémy jsou.

13 elizabeth-queen elizabeth-queen | Web | 19. července 2010 v 11:53

Napsala si to nádherně...fakt mě to zaujalo hlavne to jak nad tím takto krásně přemíšlíš. Je to vážně nádherné číst tento článek

14 Oli Oli | 22. července 2010 v 22:14

Teda jak to tak čtu, doporučovala bych resetovat, vymazat software a hardware vystavit do výkladní skříně.

15 schenzai schenzai | Web | 22. července 2010 v 22:24

[14]: jeej ona umí psát články které dávají smysl no a ty zas hloupý komentáře aneb každý mámě neco no XD

16 schenzai schenzai | Web | 22. července 2010 v 22:26

[14]: jo a jenom dodatek mluvíš jako IT ale stejnak tě z toho komentu jako IT necítím XD protože ja IT třebas sem ale to je fuk, jdetu o to že občas je lepší si něco nechat pro sebe a tohle je opravdu kvalitní článek ;-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama